Výrazově mimořádně silné dílo Otakara Mrkvičky představuje pozoruhodnou ukázku jeho tvorby, v níž doznívají podněty avantgardy i jeho osobitý posun směrem k poeticky redukovanému figurálnímu výrazu. Mrkvička, známý jako výtvarný kritik, ilustrátor, autor satirických a politických kreseb i spolutvůrce moderní typografie spolu s Karlem Teigem, člen Umělecké besedy, Devětsilu a Spolku českých umělců grafiků Hollar, patří k dosud ne zcela doceněným osobnostem českého moderního umění a jeho malířská tvorba je na trhu stále spíše vzácností. Tematika milenecké dvojice patří k tradičním motivům evropského umění, k nimž se Mrkvička od roku 1933 ve své malířské tvorbě opakovaně vracel, vedle pozdějších motivů pražských zákoutí. V tomto případě je však motiv zbaven dekorativnosti a redukován na základní emocionální sdělení. Obraz zachycuje dvojici milenců v těsném objetí, zasazenou do neklidného urbanizovaného prostředí, jehož siluety a temná architektura vytvářejí kontrastní kulisu k tichému intimnímu výjevu v popředí. Malba je charakteristická syntézou modernistického zjednodušení formy a citlivého, téměř lyrického výrazu, jenž odkazuje jak k domácí linii českého moderního umění, včetně paralel k tvorbě Josefa Čapka, tak k širším evropským tendencím meziválečné a bezprostředně poválečné malby. Dílo tak představuje cenný příspěvek k poznání Mrkvičkovy malířské polohy a zároveň autentický doklad proměn českého moderního výtvarného jazyka v období po druhé světové válce.
Vystaveno na členské výstavě v Mánesu v roce 1946 pod názvem Milenci na předměstí (SVU Mánes, Praha, 5. 3. – 31. 5. 1946, kat. č. 200). Prvním majitelem byl MUDr. Jaroslav Novotný, plicní lékař v sanatoriu Na Pleši, člen SVU Mánes a přítel avantgardních umělců. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem.