Přesná datace do roku i konkrétního dne (25. května 1888), kterou František Kaván k představovanému obrazu připojil, přináší další vzácnou příležitost nahlédnout do nejranější fáze malířovy umělecké dráhy; do období dokonce ještě předtím, než nastoupil do krajinářského ateliéru Julia Mařáka na pražské Akademii výtvarných umění, kam zamířil po jednoroční prezenční službě u 28. pěšího pluku v Praze. Kaván úspěšně složil maturitní zkoušku v červnu roku 1888, a práci na svém Měsíci na obzoru tak jistě využil jako vítaný prostředek k oddechu od studijních povinností. Inspirován v prvé řadě Antonínem Chittussim, chodil po okolí a maloval lučiny, mokřiny a další náměty, které již tehdy dokázal zachytit s topografickou přesností a nesporným talentem. Těšit se tu můžeme z prosté krajiny zemitých barev, jejíž hutnou horizontalitu v jemném kontrapostu protínají vertikály útlých kmínků. Výjev můžeme vnímat též jako obrazovou báseň – v motivu měsíce stoupajícího nad horizont navázal totiž Kaván-malíř na Kavána-poetu, jenž byl již za svých gymnaziálních studií právě tímto nebeským tělesem okouzlen a inspirován kupř. k této strofě: Však měsíc jako by byl ve snu pohřížen / neb jinam hleděl skrze jasný vzduch / jde zvolna vpřed a stále mlčí jen (Z Juvenilií, 4. 11. 1886). Na rubové straně obrazu se nachází štítek s číslem 264 a razítko odkazující na prezentování díla v rámci výstavy Krasoumné jednoty v Praze. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.