Dílo uměleckého solitéra Zdeňka Tůmy se vyznačuje ztišenou baladičností a vnitřním napětím, budovaným promyšlenou kompozicí a výraznou prací se světlem a stínem. V obraze Zátiší s petrolejkou z roku 1942 nabývají předměty – stará petrolejová lampa, krejčovský metr, knoflík či špendlík – téměř hmatatelné fyzické přítomnosti. Nazelenalé sklo lampy působí jako zdroj vnitřní záře, zatímco ostré protáhlé stíny dodávají scéně dramatický ráz a pocit zastaveného času. Volně splývající metr se zároveň stává symbolem pomíjivosti, naléhavým zvláště v období protektorátu. Obraz, v němž jsou každodenní předměty zbaveny své funkce a povýšeny na nositele tichého, existenciálního významu, zdůrazňuje magičnost obyčejných věcí. Autorova tvorba odráží inspiraci italskou skupinou Valori Plastici, která se ve dvacátých letech obracela k neoklasicistnímu řádu jako protiváze avantgardní modernity a díky níž se do mezinárodního povědomí dostala metafyzická malba Giorgia de Chirica. Tůmovo Zátiší s petrolejkou v sobě propojuje napětí doby i autorovu citlivost k duchovnímu rozměru reality, čímž se stává osobitou paralelou k metafyzické malbě a předjímá určité principy, které se v českém prostředí objevily i mimo okruh Skupiny 42. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem.