Špičková práce z autorova klíčového období představuje mimořádně koncentrovanou syntézu témat, která Kopecký rozvíjel od přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Malba přesvědčivě reflektuje jeho plastické vnímání plochy i dlouhodobý zájem o strukturu a průzkum nových výtvarných postupů, jak dokládá použité linoleum, které se až do té doby objevovalo jen v interiérech brutalistní architektury. Zatímco v předchozím desetiletí Kopecký invenčně propojoval geometrizující konstrukce s podkladovým rastrem, stejně jako zde často s využitím linolea coby svébytného výtvarného prvku, tato zkušenost se nyní proměňuje v subtilnější, méně doslovnou, avšak stále přítomnou strukturální hru. Kompozice je přísně horizontální. Těžký temný masiv v levé části obrazu, evokující skalní hmotu či izolovaný ostrov, je konfrontován s otevřeným, světelně rozptýleným prostorem pravé poloviny plátna. Tento kontrast není pouze krajinářským motivem, ale především vizuálním vyjádřením napětí mezi hmotou a prázdnem, řádem a živelnou nahodilostí. Právě zde je patrná Kopeckého celoživotní práce s rastrem a strukturou, známá již z jeho geometrických realizací a návrhů pískovaných skleněných stěn pro hotel Olympik (1968–1970). Původně ze sbírky významného historika umění. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.