Portrétní poloakt zachycuje mladou ženu v téměř sochařském pojetí objemu. Měkce modelovaná pleť vystupuje z temného pozadí způsobem, jenž prozrazuje Kremličkovo důvěrné studium valérové malby holandských mistrů i Manetova odkazu. Obraz vznikl roku 1928, tedy v období, kdy se autorův výraz již plně vymanil z raného impresionistického vlivu a dospěl k osobité syntéze neoklasicistní formy a smyslového napětí. Vojtěch Volavka o této fázi hovoří jako o intelektuálním vitalismu zbaveném vší sentimentality. V kontextu tří variant dívčího poloaktu z téhož roku, které zmiňuje odborná literatura, vyniká toto dílo jako nejúplnější syntéza obou pólů umělcovy tvorby – portrétní přesnosti i studijní meditace nad ženskou figurou – a lze je proto považovat za vrcholný příklad celé skupiny. Dívčin pohled, obrácený k divákovi a přitom neprostupný, nese onen niterný, tělesný smutek, jímž Kremličkovy ženské figury přesahují pouhou tělesnost do roviny básnické meditace. Malířský přednes je úsporný, budovaný s rozmyslem tah po tahu – každý přechod světla a stínu na pleti slouží konstruktivní logice tvaru, nikoli efektu. Tlumená barevnost s akcentem modrých očí a rudých rtů odkazuje k ingresovské tradici idealizovaného aktu, již však Kremlička záměrně narušuje syrovější, intimnější atmosférou výjevu.
Dílo pochází ze sbírky filmového režiséra Karla Steklého a bylo černobíle reprodukováno v monografiích K. Srp: Rudolf Kremlička, Praha 2006, str. 333; V. Nezval: Rudolf Kremlička, Praha 1955, str. 124, obr. 78. Dále bylo publikováno v knize L. Novák: Rudolf Kremlička, Praha 1964, str. 57. Ve všech výše zmíněných případech bylo prezentováno pod názvem Poprsí. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Rudolf Kremlička ve druhé polovině dvacátých let rozvinul smyslnější podobu znázornění ženského aktu než ve svém období z prvé poloviny dvacátých let, předcházejícím idealistickému neoklasicismu. Vyměnil plnoštíhlé modely za štíhlé dívčí typy, zdůraznil jejich smyslnost, což mu umožnilo přiblížit původně spíše potlačovanou stránku ženského těla. […]“).