Obraz Stopa představuje výmluvný příklad surrealistické tvorby Evy Švankmajerové z období, kdy se její výtvarný jazyk vyvinul od neokubistické figurace k pseudonaivismu ovlivněnému Henrim Rousseauem. Ústředním motivem je toaletní stolek se zrcadlem v modrém rámu, jehož odraz odhaluje krajinu se stopami vedoucími k otevřeným dveřím, přičemž růžové tvary scenérie připomínají záhyby lidského těla. Dílo důvtipně rozkládá tradiční žánr vanitas skrze domácí prostředí jako obraz ženského údělu, téma Švankmajerovou rozvíjené s typickým humorem a sebeironií. Protiklad modré a růžové zostřuje napětí mezi vnějším světem společenských rolí a vnitřní erotickou podstatou, zatímco poprsí ukryté v šuplíku odkazuje k roztříštění ženského těla v patriarchální společnosti. Název naznačuje pouhý otisk totožnosti v zrcadle společenských obyčejů. Dílo ilustruje klíčové období kolem autorčina vstupu do Surrealistické skupiny (1970), kdy vytvořila vlastní jazyk spojující naivní estetiku s ironickou kritikou a předjímala pozdější cykly, v nichž se domácí prostředí stává jevištěm existenciálních úzkostí i osvobozujícího humoru.
Dílo pochází přímo z ateliéru autorky a bylo prezentováno na výstavách: Eva Švankmajerová: Útočiště, Muzeum Jana Ámose Komenského, Uherský Brod, červen 1977, kat. č. 30; Stanislav Drvota. Osobnost a tvorba. České umění 60. až 80. let z pohledu psychiatrie, Galerie výtvarného umění v Chebu, 2. 10. 2025 – 4. 1. 2026. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a J. Švankmajerem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.