Obraz Žně působí jako bezprostřední plenérový záznam: rychlý otisk světelné atmosféry rozpáleného obilného pole, jemuž energickými tahy hutně nanášená barva propůjčuje téměř hmatatelné chvění letního vzduchu. Skupina žen v krojích, zachycených zezadu a rytmicky ubíhajících do hloubky obrazového prostoru, náleží k Moussonově ustálené kompoziční řeči – divák není pasivním pozorovatelem, ale je nenápadně vtahován do proudu pohybu, jako by sám kráčel za žnečkami po mezi. Vysoký horizont sevřený kupkami sena a rozložitá oblačná obloha nad ním nejsou pouhým pozadím, nýbrž aktivní složkou obrazu, která zesiluje dojem sluncem prosyceného ticha. Dívka s košíkem v popředí a dvojice jdoucí před ní vytvářejí nenápadný narativní trojzvuk, jenž posouvá scénu od žánrového záznamu k lyrickému obrazu venkova na samém prahu jeho zániku. Dílo vzniklo v období Moussonovy největší barevné zralosti, kdy – usazen od roku 1931 ve vile nedaleko Michalovců, v tvůrčím sousedství malířky a spisovatelky Anny Lesznai – proměňoval zemplínský folklor spíše než v etnografický doklad v záminku pro studium světla. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Bajcurovou, CSc.