Konstrukce z roku 1945 představuje výrazný příklad Tikalovy poválečné tvorby. Kompozice je vystavěna jako vertikálně orientovaný shluk lomených tvarů, které se vrství a prolínají v dynamickém, téměř architektonickém útvaru, zasazeném do modře tónovaného pozadí. Figura či objekt jsou transformovány do systému fragmentů, jež si uchovávají vnitřní logiku, a přesto působí jako svébytné prvky. Výsledkem je kompozice balancující mezi figurální aluzí a čistou konstrukcí, charakteristická pro autorovo hledání nové vizuální syntaxe bezprostředně po druhé světové válce. Toto formální směřování zároveň souvisí s proměnou Tikalova intelektuálního i uměleckého zázemí v závěru války. Díky Václavu Zykmundovi se tehdy prohloubily jeho kontakty s brněnským okruhem, které vyústily v založení skupiny Ra. V letech 1945–1946 Tikal zároveň dokončil studium na Akademii výtvarných umění v Praze a získal diplom v oboru figurální malby. Obraz zřetelně odráží napětí mezi akademickou figurální průpravou a nově se formujícími podněty surrealismu a strukturální abstrakce; stojí tak na prahu jeho dalšího vývoje a signalizuje odklon od tradiční figury směrem k autonomní obrazové stavbě. Dílo pochází přímo z autorovy pozůstalosti. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem.