Obraz Meditace patří do pozdní tvůrčí fáze Františka Malého, v níž se autor stále důsledněji obracel k introspektivním námětům a surrealisticky pojaté figuraci zasazené do metafyzického prostoru, upomínajícího na obrazy Giorgia de Chirica. Zahalená hlava s nehybným, dovnitř obráceným pohledem tu organicky prorůstá archaickou cihlovou architekturou, jako by tvář a zdivo sdílely tutéž hmotnou podstatu – obojí je modelováno týmiž teplými okry a cihlově rudými tóny, které potlačují hranici mezi živým a neživým. Průsvitný závoj, zhmotňující onen přechodný stav mezi viditelným a skrytým, dodává obrazu meditativní charakter. Osamělá architektonická kulisa připomínající pouštní pevnost buduje dojem utopické krajiny bez času a místa, v níž se odehrává výhradně vnitřní drama. Temný tyrkysový horizont obklopující cihlové torzo působí jako hluboká tůň, která figuru i architekturu pohlcuje a zároveň nechává vystupovat. Malý zde dokládá, že i v sedmém desetiletí svého života dokázal svůj surrealisticko-poetistický slovník dále zhušťovat a směřovat k výrazové úspornosti blízké symbolické zkratce. Dílo pochází přímo z rodiny autora. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a Mgr. R. Janásem, Ph.D.