Komorně laděná malba Josefa Jíry spojuje motiv zimní krajiny s výrazně subjektivním, až existenciálním prožitkem. Kompozice je rozdělena na dvě části. Vlevo se objevuje fragment lidské tváře s výrazným okem, zatímco pravá část otevírá pohled do zasněžené vesnické scenérie s drobnými domky, stromem a dvojicí sýkorek v popředí. Typická Jírova malba pracuje s hrubší, pastózní strukturou a tlumenou, zemitou barevností, v níž dominují šedé, hnědé a okrové tóny, oživené akcenty žluté a červené. Sýkorky představují nejen konkrétní motiv, ale i symbol křehkosti a tiché přítomnosti života v jinak melancholickém prostředí. Obraz tak získává silný emocionální náboj a je charakteristickou ukázkou Jírovy tvorby devadesátých let, s osobitou symbolikou a důrazem na expresivní malířský rukopis. Plátno bylo dosud u prvního majitele, který jej získal přímo od autora. Prezentováno v autorském rámu. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. Z. Štěpanovičovou.