Na přelomu 19. a 20. století byl Viktor Oliva v kulturních kruzích velmi dobře zapsán – především jeho ilustrátorská tvorba byla tehdy známa jak z periodik, tak z knižní ilustrace domácích i zahraničních titulů. Jeho záběr byl po tematické stránce velmi široký. Spadala do něj ilustrace, design, volná tvorba, rozsáhlé interiérové dekorace, kostýmní návrhy či živé obrazy. Původně se zaměřoval na krajinomalbu, ovšem pod tlakem okolností se vydal jiným směrem. Olivovu tvorbu lze charakterizovat jako osobitý průnik historizujících tendencí s prvky symbolismu, secese, popisnosti a dekorativismu. S příchodem moderních uměleckých směrů kolem roku 1910 však jeho vliv na kulturní scénu postupně upadal, aby byl následně na dlouhou dobu v podstatě zapomenut, nedoceněn a de facto vyjmut z celkového obrazu české secesní scény.
Představovaná výškově orientovaná malba zobrazuje ženu v rozkvetlém makovém poli. Přes hlavu jí volně splývá bílá látka, ruce má sepjaté, oči jsou zavřené, ve dvou soustředných kruzích se z její hlavy line aurická záře či svatozář. Jedná-li se o světici konkrétní či obecnou, výjev související s literární předlohou, předem definovanou zakázkou či zadáním, nebo je nutno interpretaci scény hledat v symbolice květin, není v tuto chvíli jednoznačné. Očividná je však výtvarná a estetická kvalita obrazu, stejně jako fakt, že se zde setkáváme s Olivovým dílem, které potvrzuje autorovu pozici mezi předními českými malíři své doby. Při konzultacích posouzeno Mgr. M. Fiřtovou, Ph.D., a PhDr. Š. Leubnerovou.