Tavík František Šimon (1877–1942)

Pařížské ulice zaplněné bujarým davem, cejlonské ženy plné života, sluncem zalitý přístav v Marseille či večerní deštivý New York – rozmanitost pohledů v díle tohoto českého grafika a malíře bere diváka do všech zákoutí světa. Pod vlivem balkánské cesty vytvářel böcklinovsky laděné motivy, příznačné pro práci figuralistů devadesátých let 19. století, zároveň účinkem pařížského pobytu inklinoval k impresionistické malbě. V jeho díle tak vibruje vidina s realitou či ateliérová malba s pokusy plenérovými, což bylo podtrženo v technice barevného leptu v součinnosti s japonskými grafickými technikami, jež si český grafik oblíbil. Vydal dokonce několik odborných grafických příruček a článků o grafickém umění.

 

Své umělecké vzdělání získal v letech 1894–1900 na pražské Akademii výtvarných umění u profesora Maxmiliána Pirnera a ještě za studií navštívil Bosnu, Dalmácii a Černou Horu. Roku 1902 odjel na studijní pobyt do Itálie, po získání Hlávkova stipendia zamířil do Francie, Belgie i Anglie. V letech 1904–1914 se na nějaký čas usadil v Paříži, kde se stal členem Société de la gravure en couleurs, současně se od roku 1910 stal členem londýnské Royal Society of Printers and Etchers. I v tomto období však neustále cestoval a navštívil Španělsko i oblast severní Afriky. V roce 1914 uspořádal výstavu v New Yorku, která mu přinesla značný ohlas, avšak po vypuknutí první světové války se musel vrátit do Prahy. Roku 1917 spoluzaložil Spolek českých umělců grafiků Hollar a stal se jeho prvním předsedou. V letech 1926–1927 podnikl cestu kolem světa, během které navštívil mj. Japonsko, Cejlon, Indii a Čínu. Roku 1928 byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, byl také členem Akademie věd a umění. Roku 1942 zesnul a byl pohřben se svou rodinou na bubenečském hřbitově.