Rudolf Kremlička (1886–1932)

Rudolf Kremlička byl vynikající malíř, kreslíř, grafik, ale v první řadě velký kolorista a valérový virtuos. Od „schwaigrovských“ počátků až k závěrečnému období se průběžně věnoval značnému množství žánrů. Mistrně spojil tradiční kultivovanost malířského přednesu se smyslnou a erotickou dráždivostí námětu, především na motivu ženského aktu a krajiny. Názorová svoboda a nadhled mu umožnily jít vlastní cestou, nezatíženou dobovými tendencemi a programy, a vytvořit osobité dílo, jímž si i při krátkém trvání své kariéry vydobyl výsostné postavení na poli evropské výtvarné kultury první třetiny 20. století.

 

Studoval na pražské Akademii u Vlaha Bukovace, Hanuše Schwaigera a Bohumíra Roubalíka (1907–1912). Nejvíce jej však ovlivnila tvorba Hanuše Schwaigera (která ho přivedla k žánrovému realismu a zálibě v holandském umění) a později Antonína Slavíčka. Jako stipendista navštívil v letech 1910 a 1912 Holandsko, Belgii a Paříž, kde v díle impresionistů hledal podstatu moderního malířství; to se později projevilo v jeho krajinách v působivé impresivní práci se světlem. Po návratu domů se stal členem Tvrdošíjných (po boku Josefa Čapka, Emila Filly, Václava Špály a Jana Zrzavého), kteří tvořili v duchu naivistického primitivismu a novoidealismu. V této době se zaměřoval výhradně na vyobrazení ženského těla. Od dvacátých let postupně posílil zájem o barevný přednes a pevnější vymezení tvaru ve figurální výstavbě i portrétu, pro nějž byl za první republiky obzvlášť vyhledáván. Připravované samostatné výstavy se však již bohužel nedožil, neboť v roce 1932 náhle zemřel.