Josef Ullmann (1870–1922)

Jeden z nejvýznačnějších žáků Mařákovy krajinářské školy, odkud čerpal zejména atmosféru a kompoziční efekt vtahující diváka dovnitř díla. Ve své rané tvorbě spojoval krajinářský styl Antonia Chittussiho s podněty mnichovské dekorativní secese, přičemž byl poučen i díly skupiny německých malířů z Worpswede. V pozdějších pracích je patrné uvolnění malířského rukopisu a přechod k ryzímu impresionismu. Technikou nelomených, čistých barev dával v dalších dílech akcent zejména na červené, bílé, žluté či modré barevné skvrny, zdůrazňuje přitom světelně-vzdušnou konstrukci výjevu.

 

Původně pracovník plzeňské Škodovy továrny započal svá malířská studia v roce 1894 na Akademii výtvarných umění v Mnichově u profesora Augusta Finka. Následně studoval v letech 1897–1899 na pražské Akademii – nejprve u profesora Maxmiliána Pirnera, poté se nechal zapsat do krajinářského ateliéru profesora Julia Mařáka. Od roku 1900 byla jeho díla reprodukována v ilustrovaném časopise Zlatá Praha, souběžně vystavoval v Rudolfinu (1906) či v Topičově salonu (1908). Účastnil se také výstav pořádaných Jednotou výtvarných umělců, Krasoumnou jednotou či Uměleckou besedou. Od roku 1910 se ve svém díle přiklonil k impresionismu, čímž se však vzdálil tehdejší české umělecké scéně. V tomto ohledu je příznačný spor s Bohumilem Kubištou, jehož v reakci na veřejnou kritiku fyzicky napadl. Přestože se po tzv. Boronaliho aféře stranil společenského života, nepřestával dále vystavovat. Umělecká tvorba tohoto žáka Mařákovy školy dodnes upomíná na charakter situace z počátku 20. století, a zasluhuje tudíž zvýšené sběratelské pozornosti.