84. aukce, číslo katalogu 128 Krajina se stavením a ženou je mimořádně kvalitní ukázkou sugestivního rukopisu kosmopolitního tvůrce Jiřího Karse, která vznikla v autorově velice šťastném životním období. Po uměleckém školení v Mnichově Kars v roce 1908 natrvalo zakotvil v Paříži, kde se rychle sžil s tamější uměleckou komunitou, dosáhl uznání v evropském měřítku a stal se jedním z představitelů proslulé pařížské školy. Díky finančnímu zázemí cestoval nejen po Francii, ale zajížděl i do Španělska, které se začalo promítat do jeho pláten zejména v podobě teplého jižního světla.Okouzlující a navýsost typická práce je dílem bravurní malířské syntézy, jedinečného fauvistického pojetí s věcným realismem, jež zrcadlí Karsovo tvůrčí cítění i jeho přilnutí ke klasickým výtvarným hodnotám, zejména jasné obrazové výstavbě, respektování perspektivy a logice formy. Díky tomu dosahují jeho krajiny, portréty i ženské akty, jimž se věnoval nejintenzivněji, neuvěřitelného klidu a harmonie, jak to dokládá i předložený obraz. Dílo oproštěné od dramatického napětí a zbytečných detailů přesně odráží Karsův celoživotní vztah ke skutečnosti, kterou nikdy zcela neopouštěl a již vnímal s velkou citlivostí a zaujetím. V intimní ničím nerušené atmosféře se divák střetává s ženskou postavou chovající v náruči batole, která nehnutě stojí v popředí venkovského stavení. Ona sama se nenuceně a s naprostou samozřejmostí stává vlastní součástí celé krajinné scenérie a přesně do ní zapadá. Výmluvný obraz na první pohled působí jako plný idylické pohody a neuvěřitelné lehkosti, odráží však zároveň Karsovu potřebu vnitřní kázně a pevného výtvarného řádu a obsahuje i nostalgickou náladu z dlouhého odloučení i radostných návratů domů.Hodnotu díla zvyšuje jeho barevné reprodukování v autorově monografii (J. Siblík: Georges Kars, Odeon, Praha 1999, obr. 49). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[...] Ztvárněná venkovanka, zachycená, jak právě vyšla před své stavení, představuje jemný dějový prvek této poetické scény, která bravurně tlumočí autorovu potřebu občasného úniku z velkoměstského ruchu do bezčasí vesnické idyly. [...]“).