Joža Uprka, autor, jenž prošel akademickou výukou v Praze a Mnichově, se zde představuje jako umělec neoddělitelně spjatý s venkovem a folklorem, jako tvůrce fascinovaný národopisem a životem především na rodném Slovácku. Zájem o lidovou kulturu byl již od poslední čtvrtiny 19. století takřka módní záležitostí, jejímž cílem bylo uchování a podpora lidových zvyků, slavností, krojů i tradičního způsobu života. Dílo Joži Uprky je určitým završením těchto snah, které mohl povýšit na úroveň vysokého umění vycházejícího z principů moderní evropské malby, impresionismu, plenérismu a secese. Petrovjanka, zachycená na výškově orientované plátno, není pravděpodobně portrétem konkrétní dívky jako spíše studií jejího kroje, pestrobarevných výšivek a rafinovaně utvářených krajek – v tomto případě je pointou elegantní krátký kožíšek sotva zakrývající ramena, jenž tvoří pravý raison d'être vzniku tohoto obrazu. Systematický a kontinuální zájem Joži Uprky o národopis a jeho krojovou složku dosáhl jednoho ze svých vrcholů v desátých a dvacátých letech 20. století. Důkazem je nejen volná tvorba, ale i tematicky zaměřené ilustrované soubory, kde svůj celoživotní zájem sumarizoval. Takto vznikla alba Šatky a šátky, Kožuchy, Vázání šátků či Ženské kožuchy. A právě v poslední zmiňované publikaci (J. Uprka / F. Kretz, ed.: Joža Uprka – Ženské kožuchy, Brno 1927) jsou reprodukovány hned dvě studijní práce vztahující se k představovanému dílu. Celkový rozvrh obou děl je shodný, ovšem rozdílná pozice hlavy či vypracování některých detailů svědčí o autorově tvůrčím přístupu, a tedy i o autenticitě představované olejomalby. Jedná se o reprezentativní Uprkovo dílo a jeho výskyt na aukčním trhu lze označit za výjimečnou sběratelskou příležitost. Původní autorský rám. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a MgA. J. Benedíkem. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.