Tento obraz představuje jednu z výtvarných poloh, pro které je jeho autor u uměnímilovné veřejnosti asi nejvíce znám. Gabriel Cornelius Max, jeden z nejvýznačnějších „českých Mnichovanů“ poslední čtvrtiny 19. století, jenž měl i díky svému pedagogickému působení značný vliv na české výtvarné prostředí přelomu století, v této malbě mohl portrétovat buď konkrétní osobu, nebo se může jednat o tzv. charakterovou hlavu, jejímž prostřednictvím mohl alegorizovat kupř. ctnosti nebo roční období. Zobrazena je zde prostovlasá dívka s kadeřemi spadajícími volně na ramena a pohledem upřeným kamsi do neznáma. Zpodobena není ani tak pouhá konkrétní portrétní momentka, jako spíše psychologie zobrazené a oduševnělá krása zachycená hladkým staromistrovským přednesem, kladoucím důraz na estetické pojetí. Inkarnát dívčiny tváře v odstínu slonové kosti i celková její fyziognomie odkazují na hlubokou autorovu znalost Tizianova díla a benátské renesanční malby obecně. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou.