Vizuálně atraktivní dílo Pták na keři pochází z mimořádně důležitého období rané poválečné tvorby Zdeňka Sklenáře, kdy autor formoval svůj osobitý imaginativní malířský jazyk. Právě v druhé polovině čtyřicátých let vznikla řada děl, v nichž Sklenář slučoval zkušenosti z válečných let s novými podněty získanými během cest do zahraničí, především do Paříže. Dílo z roku 1947 zároveň souvisí s okruhem prací, které malíř následně představil na samostatné výstavě ve Vilímkově galerii v roce 1948. Kompozice obrazu je vystavěna jako kompaktní pole prorůstajících organických tvarů, z nichž se postupně vynořuje motiv ptáka. Sklenář zde potlačil tradiční objemovou modelaci a soustředil se na lineární strukturu motivů, které se vzájemně prolínají a vytvářejí ornamentálně rytmizovanou plochu. Divákův pohled tak putuje labyrintem linií a tvarů, v němž se jednotlivé zoomorfní i vegetativní motivy postupně objevují a zanikají. Barevnost plátna je soustředěna do teplé červenookrové škály, místy oživené zelenými akcenty. Právě v tomto obraze lze v zárodečné podobě rozpoznat principy, které budou určovat Sklenářovu další tvorbu, tedy formování osobité „abecedy“ znaků přírody, která se později naplno rozvinula v jeho dílech z druhé poloviny padesátých let.
Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. I. Binderem. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Sklenář zúročil poznání pozdně středověké malby a moderního nadhledu ve velmi sugestivním díle, které vtahuje pohled do sebe, nechává jej bloudit labyrintem mizejících a vynořujících se linií, nabývajících tvar. Jde o přístup, který v tehdejším evropském malířství neměl obdoby, který autora zařazoval do skryté tradice vedoucí od gotiky k manýrismu. […]“ ).