Malebná scéna zasněžené návsi v Hrusicích s charakteristickou siluetou kostela svatého Václava na vzdáleném návrší patří k souboru zimních motivů, jimž se Lada věnoval s nevšední intenzitou právě v první polovině čtyřicátých let. Technika kvaše umožnila pracovat s jemně odstupňovanou paletou okrových, růžových a nazelenalých fasád domků a roubenek, které prohřívají chladné pozadí sněžné oblohy. Výrazné černé kontury ohraničující jednotlivé prvky nejsou pouze stylizačním postupem, nýbrž přímým důsledkem umělcovy zrakové vady, jež vedla k důslednému uplatňování dnes již ikonického plošného výtvarného jazyka, budovaného po způsobu knižních ilustrací nebo divadelních kulis. Barevně oděné dětské postavičky se sáňkami a sněhulákem v popředí vnášejí do nehybné zimní krajiny živoucí akcent, jenž přitom nenarušuje elegickou atmosféru celku. V době protektorátní tísně se takto stylizovaný výraz stával vizuální útěchou a vzpomínkou na předválečnou venkovskou idylu, již Lada uchovával v nostalgické verzi svého ustáleného rukopisu.
Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. P. Pečinkové, CSc. (cit.: „[…] Motiv stavění sněhuláka najdeme už v raných karikaturách publikovaných před první světovou válkou v Humoristických listech a později je využitý i v ilustracích dětských knížek. Od poloviny třicátých let, kdy se Lada začíná výrazně uplatňovat nejen jako karikaturista a ilustrátor, ale i jako malíř, se vzpomínky na zimní dětské radovánky promítají i do jeho volné tvorby. […]“ ).