Antonín Hudeček patřil ke generaci, která se formovala na přelomu 19. a 20. století jak na pražské Akademii výtvarných umění, tak v nemenší míře i ve vybraných pražských kavárnách. Oficiálně v Praze studoval nejprve u Maxmiliána Pirnera a Václava Brožíka, po všech stránkách nejblíže byl však skupině malířů kolem ateliéru Julia Mařáka, s jehož žáky byl i po studiích nadále spjat po profesní a přátelské stránce. Hudeček patřil mezi ty umělce, kteří svou aktivní tvůrčí kariérou obsáhli více než půlstoletí soustředěné práce. Pomyslný kruh jeho díla se uzavíral na konci třicátých let 20. století, kam spadá i představovaný olej. Ten lze provedením, charakteristickým autorským rukopisem i zvoleným formátem a technikou označit za reprezentativní ukázku autorova pozdního období, úzce spjatého s jeho pravidelnými pobyty v Častolovicích a v okolí tamější říčky Bělá. I přes tehdy aktuální zkušenost s krajinami Podkarpatské Rusi, Slovenska či italských Benátek se i v tomto případě držel svého oblíbeného tématu s dominující říčkou, záplavou zeleně a stromovím vytvářejícím svým odrazem na vodní hladině další prostorovou dimenzi. Setkáváme se tak s dílem řadícím se jednoznačně mezi pozoruhodné ukázky autorova vyzrálého stylu. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.