Antonín Hudeček (1872–1941)

Český malíř-krajinář Antonín Hudeček je dnes znám důležitý člen výrazné generace umělců počátku 20. století a, přes původní vyučení ve figurálním malířství, též jako významná osobnost spojovaná s tzv. Mařákovou školou (studentů krajinářské speciálky na pražské Akademii, kde ovšem Hudeček oficiálně zapsán nebyl). Často bývá označován též za jediného alpinistu české moderní krajinomalby. Přes primární realistické ladění jeho obrazů můžeme zaznamenat i určité prvky francouzského impresionismu, spočívající v první řadě v rukopisné uvolněnosti, barevné svěžesti, celkovém neformálním zpracování a psychologizaci zobrazované předlohy. Jeho díla přitahují snovým lyrismem a romantickou náladou, navozenou mimo jiné volbou témat, jakými jsou krajiny s tekoucí řekou, za tichého večera, za měsícem ozářené noci nebo krajiny podzimní.

 

Studoval nejprve na pražské Akademii u profesora Maxmiliána Pirnera a později také u Václava Brožíka; dále též v Mnichově na soukromé škole Antona Ažbeho a na místní Akademii u Otto Seitze. Vzhledem k zaměření svých profesorů byl v rané fázi tvorby především figuralistou, stýkal se ale také s žáky krajinářské speciálky Julia Mařáka, s nimiž se účastnil exkurzí v okolí Okoře. Inspirací se mu vedle Mařáka stal výrazný člen skupiny a osobní přítel Antonín Slavíček. S malbou v plenéru se v Hudečkovi probudil krajinářský talent. Podobně jako další krajináře z jeho generace jej hluboce oslovila pražská výstava německých malířů z Worpswede, již uspořádal SVU Mánes. Oblíbené náměty, zejména hory, moře a zasněženou krajinu, vyhledával jak v zahraničí – navštívil Itálii (Sicílii, okolí Neapole, Benátky), Chorvatsko (Dubrovník), Německo (Rujánu, Alpy), Rakousko (Solnohradsko), Slovensko (Nízké a Vysoké Tatry, Banskou Bystrici, východní Slovensko a Podkarpatskou Rus) –, tak v Čechách (na Šumavě, na Písecku a Častolovicku).