Rok 1923 byl obdobím výtvarných experimentů. Jindřich Štyrský se tehdy stal členem avantgardní skupiny Devětsil a zúčastnil se její legendární výstavy Bazar moderního umění, na níž představil řadu koláží postav s hudebními nástroji. Není vyloučeno, že pod kat. č. 131 s názvem Žena s houslemi byla vystavena právě tato práce. Štyrský v té době zobrazoval ženské postavy, jejichž tvary byly zjednodušeny pod vlivem kubismu a purismu. Velmi osobitým způsobem je oživoval kolážemi, které vystřihoval z módních časopisů, a nalepené části vytvářely detaily interiérů či oděvů. Varioval v nich svůj figurální typ, který použil také v ilustracích k Podivuhodnému kouzelníkovi v Pantomimě Vítězslava Nezvala. V těchto dílech se projevilo devětsilské okouzlení světem cirkusu, divadla, komediantů, pierotů, tanečnic a zpěvaček.
Po návratu z Paříže v sezoně 1928–1929 působil Štyrský jako scénograf v Osvobozeném divadle, kde pracoval jako dramaturg i Vítězslav Nezval. Provozním ředitelem divadla byl Josef Antonín Háša, který vlastnil další Štyrského díla. Právě jemu autor Ženu s houslemi věnoval den před premiérou Vančurovy Nemocné dívky, pro niž sám navrhl scénu. Svědčí o tom přípis na rubu „ Milému Hášovi upřímně jeho Jindra, 24. září 1928 “. Stejného večera věnoval jinou koláž i Slávovi neboli Vítězslavu Nezvalovi (Dívka v křesle , koláž na papíře, 1923, 25 × 11 cm, Galerie Benedikta Rejta v Lounech). Představená Žena s houslemi dokládá výraznou ukázku Štyrského raně avantgardní tvorby v okruhu skupiny Devětsil, přičemž je úzce spjata s Nezvalovou poezií. Pochází z pozůstalosti režiséra Karla Steklého, někdejšího spolupracovníka Osvobozeného divadla. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. K. Guth-Vladaj, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Štyrský sice vyšel ze syntetického kubismu, z dobově oblíbeného motivu ženy s hudebním nástrojem, avšak tento námět jeho technickým provedením posunul do nové, mnohem progresivnější roviny, která ve své době byla aktuálnější než olejové závěsné obrazy. Zdůrazňoval ladnou poetičnost celého výjevu, ve které měly výraznou roli i dvě barvy, světle zelená a jemně červená, až růžová, které se později objevily v artificielismu. […]“ ).