Obraz zachycuje pohled na horský masiv Digne-les-Bains patrně od pobořené kaple u kostela Notre-Dame-de-la-Pitié nad vesnicí Simiane-la-Rotonde, tedy z místa, které se pro Kubína stalo jakýmsi optickým středobodem jeho provensálského světa (nelze však vyloučit, že jde o pohled na zříceninu hradu Givaudan na kopci přímo nad městečkem Digne-les-Bains). Vpředu rozložené kamenné torzo stavby a charakteristicky prohnutý kmen stromu-solitéru, jeden z nejčastějších Kubínových krajinných „protagonistů“, vstupují do tichého dialogu s mlžně odstupňovanými hřebeny v pozadí. Právě rok 1929 spadá do období, kdy autor dovedl svůj neoklasicistní rukopis k rovnováze mezi hmotností popředí a éterickou lehkostí vzdálených plánů. Tlumená, zemitě teplá barevnost, z níž světlo spíše vyzařuje, než aby krajinu ozařovalo zvnějšku, prozrazuje výtvarníkovo hluboké sžití s provensálským krajem. Oproti idyličtějším jarním výjevům, jimiž je toto období hojně zastoupeno, má tento obraz sevřenější, téměř elegický tón. Ruina a osamělý strom evokují spíše krajinu jako nositelku paměti než jako místo bezstarostného rozjímání. Pozoruhodná je také Kubínova schopnost učinit z motivu, jejž by leckterý malíř přešel jako nezajímavý, kompozici přesvědčivé monumentality, aniž by se uchýlil k jakékoli vnější dramatizaci. Obraz patřící k těm autorovým pracím, v nichž se krajina stává současně hmotnou skutečností i duchovním prostorem, úzce souvisí například s obrazem Zřícenina z bývalé sbírky Leo Steina (olej na plátně, 20.–30. léta 20. století, 61 × 73 cm).
Dílo bylo vystaveno nedlouho po svém vzniku, pravděpodobně již roku 1929 nebo krátce poté, v pařížské Galerie Théophile Briant (viz výstavní štítek na rubu). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Posuzované dílo ‚Pohoří Digne v Provence‘ je obrazem neobyčejné výtvarné vznešenosti. Přispívá k tomu kromě mimořádně delikátního výtvarného podání nesporně i sám motiv, který v prvním plánu evokuje ‚věkovitost‘ provensálské krajiny a v druhém plánu přechází do dechberoucího, vnitřně uklidňujícího panoramatu masivu Digne, plošně nejrozlehlejšího pohoří Provensálských Alp. […]“).