Rok 1960 představoval v Malichově tvorbě okamžik zásadního zlomu, kdy figurální zobrazení definitivně ustoupilo geometrické zkratce a znaku. Představená kresba se od figurálně ukotvených grafických listů let 1957–1958 vzdaluje natolik, že sdílená tematika působí téměř paradoxně – ženská figura je zde zcela rozpuštěna do soustavy oblouků, kružnic, trojúhelníků a volně plovoucích geometrických prvků, v níž tělesnost přežívá jen jako vzdálená ozvěna. Kresba na výrazném okrovém papíře – tužková linie doplněná drobnými akcenty modři a bílé – dokládá Malichovo chápání kresby jako myšlenkové laboratoře, v níž se v tomto období rodil onen abstraktní tvaroslovný svět, jenž záhy naplno pronikl do temper a koláží počátku šedesátých let. Užití stejného titulu pro výtvarně velice odlišně pojatá díla (1957 a 1960) naznačuje, že Malichův zájem o motiv nebyl nikdy popisný, nýbrž od počátku směřoval k odkrývání vnitřní struktury věcí za jejich vnějším povrchem. Pochází z kvalitní pražské sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem.