Vzácná práce pochází z přelomového tvůrčího období Václava Špály, kdy vznikala jeho vrcholná kubistická díla a zároveň se jeho tvorba posouvala k civilistnějšímu výrazu, jenž se po roce 1918 prosadil i u dalších umělců sdružených ve skupině Tvrdošíjní. Špála se technice akvarelu věnoval po celý život a dosáhl v ní mimořádného mistrovství. V tomto díle ztvárnil tři koupající se ženy, motiv inspirovaný francouzským moderním uměním, který v českém prostředí hluboce zakořenil nejen jako metafora mládí a života, ale i jako výraz optimismu spojeného se vznikem svobodné Československé republiky. Akvarel je pojat jako promyšlená hra barevných ploch a svižné tahy štětce svědčí o autorově sebejistém a jedinečném rukopisu. Charakter Špálovy tvorby výstižně popsal Václav Nebeský v katalogu třetí výstavy Tvrdošíjných v roce 1921: „Jásavá barevná píseň Špálova, rozvlňující rytmicky prostor.“ Sběratelskou hodnotu díla umocňuje jeho původ ze sbírky významného sběratele, JUDr. Františka Borovičky, a prezentování na řadě zahraničních výstav (Meisterzeichnungen der Nationalgalerie Prag, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Kupferstich Kabinett, Drážďany, 21. 6. – 28. 8. 1977, kat. č. 148; XIX. és XX. századi európai és cseh rajzok a prágai Nemzeti Képtár Gyűjteményeiből [Evropská a česká kresba 19. a 20. století ze sbírek Muzea krásných umění v Budapešti], Szépmüvészeti Múzeum, Budapešť, 10. 11. – 31. 12. 1978, kat. č. 93; Izbrannyje risunki iz Nacionalnoj galerei v Prage, 1895–1970 [Vybrané kresby z Národní galerie v Praze], Puškinovo muzeum, Moskva, únor−duben 1988, kat. č. 88). Prezentováno v původní adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza Mgr. K. Guth-Vladaj, Ph.D.