Půvabná kytice karafiátů je dílem Otakara Kubína, významného představitele lyrického neoklasicismu. V tomto květinovém zátiší se spojuje jeho láska k přírodě a její křehké kráse s vytříbeným citem pro barevnou harmonii. Barevné valéry karafiátů autor ztvárnil svým nezaměnitelným rukopisem, pro nějž získal uznání již během svého života. Kompozice působí klidně a vyváženě, k čemuž přispívá neutrální šedé pozadí a protáhlý stín dopadající na žlutý ubrus. Skleněná váza s jemnými odlesky přesvědčivě zachycuje průzračnost a pevnost českého skla, zatímco okvětní lístky se v malířově podání proměňují v měkké a nadýchané obláčky barev. Uvolněný malířský rukopis odpovídá Kubínově pozdější tvorbě z doby, kdy se po druhé světové válce usadil v Boskovicích na Moravě a věnoval se především zátiším, jejichž poetická a snová atmosféra je patrná i na tomto obraze. Z nostalgie po svém francouzském období někdy svá díla podepisoval stejným způsobem jako před válkou, tedy Coubine. Publikováno v knize (J. Siblík: Otakar Kubín – Coubine, Soupis obrazů malovaných v padesátých letech v Československu, Praha 1999, str. 65, kat. č. 13) a prezentováno na výstavě (Zasloužilý umělec O. Coubine – Otakar Kubín, Výstava k 75. narozeninám, 28. 9. – 27. 10. 1958, Dům umění města Brna, kat. č. 119). Pochází z významné prvorepublikové sbírky Františka Venery. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Předložený obraz ‚Karafiáty‘ ukázkově reprezentuje vyzrálý sloh malíře, jehož tvorba po návratu do Československa (1951) byla jímavou konfrontací přítomnosti s minulostí. Umělec zůstal věrný svému neoklasicistnímu výrazu, jen se bezesporu více dojímal nad prchavostí přírodních krás. […]“).