Radimského Krajina na konci léta je koloristicky vytříbenou malbou pojatou v jeho osobitém impresivním provedení. S jistotou, charakteristickou barevností a v typickém rukopise výborně zachytil zářivé, ba téměř palčivě jasné světlo i vzdušnou atmosféru, v níž cítíme poryvy větru šumícího v listoví. Nezapře se tu samozřejmě ani umělcova dlouholetá francouzská zkušenost, jež se projevuje hlavně v impresionisticky děleném kladení štětce. Jako celek a s určitým odstupem tak plocha působí koherentně, z hlediska kompozice až realisticky, zatímco při bližším pohledu můžeme sledovat vnitřní dynamiku malby a značnou míru exprese – právě zde se projevil mistrův um, jímž dokázal v oku diváka vytvořit jasně zamýšlený dojem. Jestli něco v motivické rovině prozrazuje cosi jako Radimského obsedantní vášeň, pak je to voda. Tu po celý život na drtivé většině maleb zobrazoval v její proměnlivosti, většinou spíše klidnou a přebírající funkci zrcadla absorbujícího a přetvářejícího okolní svět do jakéhosi nehmatatelného, symbolistního či, chceme-li, metafyzického sdělení. Tady je tomu ovšem jinak – Radimský jako by na chvíli vystoupil z pramice, na níž rád uprostřed vody maloval, změnil oblíbenou nízko položenou perspektivu, říční údolí zachytil z mírného nadhledu, v dáli si povšiml rybářského domku a celou polovinu obrazové plochy věnoval přednímu plánu. Tomu vévodí travnatý koberec hrající rozličnými barvami a sálající teplem, jímž je přesycen od slunce. Neotřelým momentem je i takřka čtvercový formát díla. Čtvercová kompozice tehdy nebyla a ani dnes není ve výtvarném umění ničím neobvyklým, v portfoliu Václava Radimského se však vedle oblíbeného rozměru přibližně 70 × 100 cm vyskytuje spíše vzácně a je tak zajímavou sběratelskou výjimkou. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.