Panorama rodných Hrusic patřilo k celoživotně nejbližším motivům Josefa Lady. Typický pohled na kostel sv. Václava na návrší, obklopený rozkvetlými stromy, chalupami s doškovými střechami a cestami vinoucími se zvlněnou krajinou středních Čech, se v jeho tvorbě vrací v mnoha obměnách. Právě v těchto výjevech dokázal s mimořádnou citlivostí zachytit proměny ročních dob i nálady venkova. Hrusice z jara se však od většiny ostatních liší nepřítomností dětských postav a jejich her. Známku života zde představuje pouze slepička zobající na rozbrázděné cestě, nenápadná připomínka lidské přítomnosti a obydlenosti vesnice. Tlumené zemité tóny doplněné bělobou kvetoucích stromů a omítnutých štítů navozují svěží, ještě chladnou atmosféru časného jara. Dílo vzniklo za německé okupace, kdy se Lada k motivu Hrusic vracel stále častěji jako k trvalému zdroji inspirace i osobnímu útočišti. Jeho charakteristická stylizace, patrná ve zjednodušené architektuře, dekorativně pojatých stromech a přehledné skladbě, není projevem naivity, ale vědomým navázáním na lidovou tradici a ilustrátorskou zkratku. Idylizovaný obraz české vesnice tak v dobovém kontextu nabýval i symbolického významu národní paměti a kontinuity. Pochází ze sbírky významného historika umění, prof. Antonína Matějčka. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. P. Pečinkové, CSc. (cit.: „[…] Náleží do cyklu Ladových obrazů navazujících na triptych Česká krajina, které zachycují krajinu a venkovský život v jednotlivých ročních obdobích. […]“).