Krajina z roku 1961 představuje jeden z klíčových dokladů Malichova postupného vymaňování se z pout fenomenální reality – procesu, který probíhal v sériích kreseb, koláží a temper z let 1960–1962 a v němž Malich, tehdy člen skupiny Proměna, systematicky odpoutával svůj obrazový jazyk od přímého popisu skutečnosti a přetvářel konkrétní krajinné motivy z okolí rodných Holic v éterické znakové soustavy. Volba barev není náhodná: dominance sytě modré propůjčuje ploše podvečerní, takřka pohádkové ovzduší přírody obývané nadpřirozenými silami, v němž zároveň vytušíme neustálou přítomnost lidského zásahu do krajiny. Různobarevnými ploškami, čarami a částmi kružnic Malich převedl krajinu do neuchopitelné, ale vnitřně naléhavé energie. Kompozičně i barevně přitom dílo souzní se souběžnými pracemi Zdeňka Sýkory – tam však, kde Sýkora harmonizoval barevnými skvrnami, Malich rozkládal tvar na silová pole a okamžité záchvěvy vjemu. Tato práce dokládá, jak Malichova takzvaná lyrická abstrakce (jak ji pojmenoval Jiří Padrta) – svým principem spíše epická než subjektivně vypjatá, jako příběh o člověku a vesmíru, nikoli záznam psychického stavu – záhy směřovala k archetypálním znakům přesahujícím bezprostřední smyslovost, až se o dva roky později krajina zcela odpoutala od barevnosti i rukopisu a proměnila v čisté pocitové pole monochromních reliéfů. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem.