Hlavní inspirací Antonína Chittussiho se záhy po jeho příjezdu do Francie roku 1879 stalo Fontainebleau v rozličných denních i atmosférických proměnách; výrazně ho však oslovovaly i Normandie a Bretaň. Zároveň nezůstal netečný ani vůči městu, jeho periferii, příměstské krajině a pitoreskním výjevům objevovaným na francouzském venkově. Právě do této širší kategorie lze přiřadit i představované plátno. Jedná se o senzitivní práci zachycující malebnost tehdejší vesnické architektury, již jako dlouhověkou organickou srostlici nesourodých prvků dokázal Chittussi zpodobnit s výpovědní hodnotou blížící se stavebněhistorickému pozorování. Vynikajícím způsobem zde vystihl také prosluněnou atmosféru letního dne i čilý život místní drůbeže, neúnavně hledající svůj zob poblíž kupky s hnojem – zjevná je tu snaha o vyjádření tradiční idyly venkovského soužití s přírodou, kdy se obraz stává trvalým svědkem zpomaleného uplývání lidského času. Scénu charakterizuje spontánní způsob malby a zralý rukopis, v němž malíř pomocí štětců různé šířky citlivě stupňuje výšku nánosu barev. Výjimečnost díla spočívá i v tom, že se do něj autorovi zároveň podařilo vtělit realistickou tradici barbizonské školy a důraz na světelné kvality preferované tehdy hnutím impresionistů. Hodnotu díla potvrzuje jeho publikování v odborné literatuře, především pak v posledním soupisu autorova díla (R. Prahl: Chittussi, Praha 2019, str. 253, kat. č. H 6). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza prof. R. Prahla, CSc.