Krajina z Vaucluse vznikla v době Kubínova rostoucího francouzského věhlasu. Kritik Robert Rey o něm roku 1926 napsal v prestižní revue Beaux-Arts, že jeho umění nepromlouvá ani romantickým neklidem, ani gesty, ale s jemností a taktem zachycuje intimní úsměvy přírody. Byly to právě obdivované provensálské krajiny, které přitáhly pozornost sběratelů, jako byl například Leo Stein, který si do své sbírky pořídil téměř padesát Kubínových pláten. Zvlněné kopce jsou na představovaném díle vystavěny s charakteristickou pevností prostorových plánů a oním zvolněným, zadržovaným světlem, jež Kubínovo pojetí krajiny odlišuje jak od soudobého expresionismu, tak od německé nové věcnosti. Obraz vznikal technikou „morceau par morceau“ (část po části) – každý tah štětcem byl definitivní, bez možnosti přemalování. Tato metoda podmiňovala tvarovou přesnost, na níž malíř tolik trval. Kompoziční klid a teplá zemitá barevnost, v níž zlatavé okry stromů splývají s měkkou šedí vzdálených kopců, řadí dílo k neoklasicistnímu programu dvacátých let: krajina zde přestává být pouhou přírodní kulisou a stává se zhmotnělou touhou po harmonii.
Obraz byl záhy po svém vzniku reprodukován v edici Charlese Kunstlera z roku 1929 (Ch. Kunstler: Coubine, Collection Les Artistes Nouveaux, Paris 1929, obr. 9). Dlouho byl součástí francouzské sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Předložené dílo ‚Krajina z Vaucluse‘ je malířsky a tematicky skvostnou Coubinovou prací, vytvořenou v období, které patří ke sběratelsky nejzajímavějším, protože právě tehdy […] se v řadě mistrných děl plně rozvinul autorův typický styl. […]“ ).