Tato kompozičně i námětově jedinečná práce z palety mnichovského umělce Maximiliana Haushofera, významného tvůrce české krajinářské školy druhé poloviny 19. věku, pochází patrně z padesátých let téhož století. V době jejího vzniku již malíř působil na Akademii výtvarných umění v Praze. Tehdy v ateliéru i během častých tuzemských a zahraničních exkurzí směřoval své žáky k bedlivému studiu přírody. Také představovaný záběr, jemuž zcela dominují koruny vzrostlých stromů, vznikl nejspíše přímo v přírodě – i přes svůj plenérový charakter pečlivě dbá malířského detailu, projevujícího se v prvé řadě v zachycení bujného porostu. V celé škále temných zelení i jejich světlejších tónů umocnil Haushofer hloubku výjevu a dosáhl jemného pohybu chvějícího se listoví. Finální kompozice na plátně mnohdy sestavoval ve svém ateliéru na základě řady plenérových studií. Ty měly zpravidla rozměry 30/35 × 50 cm a jako podložka jim sloužila lepenka, s níž se přímo v přírodě snáze pracovalo – na veřejnost se dostávaly jen ojediněle, někdy jako dar malíře přátelům, a jsou důležitým dokladem autorova tvůrčího procesu. Do této obzvláště cenné kategorie spadá i představovaná malba, inspirovaná nejspíše přírodou v okolí ostrova Fraueninsel na jezeře Chiemsee nedaleko Mnichova, kam Haushofer jezdil již od roku 1828 a poznal zde i svou budoucí ženu Annu Dumser. Kultivované a výtvarně kvalitní dílo pochází z jeho pozůstalosti, jak také naznačuje přípis na rubu s přesnou lokací a razítko v levém dolním rohu obrazu. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.