Oblíbené zimní motivy Josefa Lady se od dvacátých let pomalu ustálily v kompozicích, k nimž se autor v dalších letech opakovaně vracel. Ponocný patří k prvním dílům, v nichž se věnoval tomuto dnes již zaniklému povolání. Zasněžená vesnice je ponořena do hlubokého spánku a temná obloha, namalovaná v typické ultramarínové barvě, navozuje lehce pohádkovou atmosféru. Ústřední postava ponocného kráčí ulicí s troubou jako připomínka dávné noční stráže. Jeho silueta se ostře rýsuje proti bělosti sněhu a jeho stopa v závějích narušuje klid nehybné krajiny. Doprovází jej věrný pes, který scéně dodává osobní a lidský rozměr. Zvláštním detailem je socha světce, na níž se objevuje světlejší odstín pařížské modři, kterou Lada používal jen výjimečně. V celé vesnici svítí pouze dvě okénka domu s barokním štítem, zatímco ostatní stavení i kostel zůstávají ponořeny do ticha a tmy. Nejde tedy o štědrovečerní výjev s půlnoční mší, ale o obyčejnou zimní noc, která je zároveň poetickou a idylickou připomínkou staročeského života. Dílo bylo vystaveno na autorově souborné výstavě v Mánesu (Výstava Josefa Lady, SVU Mánes, Praha, 17. 1. – 16. 2. 1941), o čemž svědčí razítko na rubu. Pochází ze sbírky hudebního skladatele, dirigenta a publicisty Jaroslava Křičky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. P. Pečinkové, CSc. (cit.: „[…] Představuje jednu z prvních malířských verzí motivu Ponocného, na niž pak navazuje rozsáhlý cyklus obrazů rozvíjející stejné téma. Stylově souvisí s prvními volnými malířskými kompozicemi z konce dvacátých let, kdy Lada hledal svůj specifický malířský výraz, ale zůstával věrný osvědčené technice perokresby kolorované akvarelem. […]“).