Tajuplná Krajina je mimořádně vzácnou a podmanivou ukázkou vrcholného období francouzského surrealismu, a tedy i výjimečnou sběratelskou příležitostí. Její autor Yves Tanguy patřil k nejvýznamnějším členům pařížské surrealistické skupiny, k níž se připojil roku 1926 a s jejímž vůdcem Andrém Bretonem jej pojilo celoživotní přátelství. Breton o něm výstižně napsal: „Yves Tanguy, malíř strhujících vzdušných, podzemních a námořních elegancí… můj milovaný přítel.“ K malířství Tanguyho přivedlo setkání s dílem Mozek dítěte z metafyzického období Giorgia de Chirica, které v něm probudilo fascinaci tajemnými prostory a záhadnými objekty. Již na své první výstavě v pařížské Galerie Surréaliste v roce 1927 představil imaginární krajiny s biomorfními tvary vrhajícími dramatické stíny. Názvy obrazů vybíral z učebnice psychiatrie. Jeho motivy se postupně proměnily v charakteristické kompozice s nekonečným horizontem a podivuhodnými formami rozmístěnými v otevřeném prostoru. V této době ovlivňovaly Tanguyho představivost nejen cesty do milovaného keltského kraje Bretaně v okolí Locronanu, kde bydlela jeho matka, ale také výstavy současníků v pařížských galeriích, například Hanse Arpa v Galerie Surréaliste či Jindřicha Štyrského a Toyen v Galerie Vavin-Raspail na přelomu let 1928 a 1929. Zásadní proměnu Tanguyho stylu přinesla cesta do severní Afriky v roce 1930. Do jeho obrazů vstoupily pusté, téměř nekonečné krajiny, v nichž se objevují zkamenělé nebo levitující struktury připomínající erodované skály či prehistorické monolity. Od poloviny třicátých let se původně měkké biomorfní tvary proměňují v pevnější, kosterní útvary, které jsou v prostoru řazeny do jakéhosi tichého procesí.
V představené Krajině s autorským názvem La qualité du pain (česky Kvalita chleba) jsou tyto polymorfní struktury rozesety po šedohnědé pláni, nad níž se rozprostírá průsvitná atmosféra s jemně světélkující oblohou. Objekty v popředí připomínají skály, kosti, zkameněliny či fantastické organismy a vrhají dlouhé stíny, které zdůrazňují hloubku prostoru. Podobné vize nepochybně evokují vzpomínku na megalitická pole Finistère zahalená mlhavou, neskutečnou atmosférou. Precizní malířské provedení a téměř fotografická ostrost detailů řadí Tanguyho spolu se Salvadorem Dalím a Reném Magrittem k tzv. veristickému proudu surrealismu, jehož cílem bylo zobrazovat svět snů s maximální iluzivní přesností. Atmosféra obrazu zároveň odráží napětí poloviny třicátých let. Pustá krajina, monotónní barevnost a izolované formy vyvolávají dojem tísnivé, téměř apokalyptické vize. Tanguy tak vytvořil výjev bez jasných hranic a orientačních bodů, v níž jsou jednotlivé objekty ukotveny pouze svými stíny. Přesto se jeho dílo nikdy nepřiblížilo abstrakci, jak potvrdil jeho blízký přítel Jacques Hérold: „Nikdy nebyl abstraktní, nemohl být abstraktní. V těchto krajinách s horizontem, které však ve skutečnosti neměly ani horizont ani hranice, byly stíny přítomny proto, aby ukotvily předměty k zemi a dodaly jim realitu a pevnost.“
Dílo má mimořádně zajímavou provenienci. V červnu 1935 navštívili čeští umělci Toyen, Jindřich Štyrský a Vítězslav Nezval Paříž, aby se setkali se svými francouzskými surrealistickými přáteli a zároveň se zúčastnili Kongresu spisovatelů na obranu kultury. Mezi umělci, s nimiž se během svého pobytu setkali, byli kromě Andrého Bretona a Paula Éluarda také Benjamin Péret, Yves Tanguy, Max Ernst, Salvador Dalí, Claude Cahun, Joan Miró, Man Ray a další představitelé pařížského surrealismu. O této návštěvě píše Nezval ve své knize Gît-le-cœur; na památku dostali on i Toyen od Yvese Tanguyho malé akvarely. Toyen při této příležitosti rovněž získala obraz Krajina a přivezla jej do Československa. Dílo se následně ocitlo ve sbírce MUDr. Josefa Jandy, lékaře, legionáře, publicisty, překladatele z ruštiny a mecenáše avantgardních malířů a básníků, kterého Nezval zmiňuje ve svých pamětech. Píše o něm také slovník Československo-biografie, připravovaný v letech 1936–1941, kde se uvádí: „Janda Josef, MUDr., odborný lékař dermatovenerologie a kosmetiky […] Majitel obrazů E. Filly, J. Krále, J. Štýrského, Y. Tanguy, Tichého, Toyen, J. Šímy.“ Janda později dílo vyměnil s JUDr. Františkem Čeřovským, což dokládá archivní kartotéční záznam jeho sbírky. Na rubu obrazu se nachází kulaté fialové razítko Čeřovského sbírky s číslem 12, které odpovídá evidenční kartě k dílu. Na té je rovněž uveden autorský název La qualité du pain, vepsaný na zadní straně obrazu. Dílo bylo veřejně prezentováno na výstavě Francouzské moderní malířství, pořádané SVU Mánes v Praze (12. 6. – 7. 7. 1946), kde je uvedeno pod kat. č. 14 a názvem Krajina. Při konzultacích posouzeno Mgr. K. Guth-Vladaj, Ph.D., a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza doc. M. Theinhardt, CSc.