Motiv s širokým rozhledem do nížinaté říční krajiny přitahoval pozornost Václava Radimského v průběhu takřka celé jeho bohaté a nebývale činorodé umělecké kariéry. Říční niva a mokřady rozpínající se kam až oko dohlédne se na jeho obrazech objevovaly již zkraje jeho působení ve Francii. Šťastnou shodou náhod mu i rodný kraj Polabí nabídl po návratu do domoviny možnost plynule v tomto směřování navázat a nadále nechat rozlévat klidné vody po povrchu svých obrazů. Vodní plocha zpravidla hrála prim a zaujímala mnohdy dominantní pozici, od pozorovatelova stanoviště až po vzdálený horizont. Samotný námět i velkorysý způsob, kterým tyto výjevy sestavoval, mu umožňovaly dosáhnout monumentálního účinku. Nejen kalkulovanou kompozicí, ale i celkovým vyzněním dokázal diváka přesvědčit o žírnosti české kotliny a Polabí jako její obilnice. Zásadním efektem, v jehož ztvárnění byl Radimský nedostižným mistrem, jak dokládá i představované dílo, byla vzdušná atmosféra. Ta velmi autenticky evokuje přímé působení přírodních živlů, především pak větru, pod jehož nápory se ohýbá stromoví na horizontu, stejně jako rákosí, jemuž se vítr prohání v listoví a živě šumí v uchu každého, kdo se do obrazu soustředěně zaposlouchá. Prostřednictvím impresivní techniky se zde Radimskému podařilo dokonale postihnout rozechvělost a pohyb jednotlivých prvků i celku zároveň. Znamenitá souhra dvou kompozičních os – vodorovné linie horizontu a diagonály vodní hladiny – je dalším z umělcových typických postupů, vnášejícím do výjevu dynamiku a potřebnou hloubku. Celkovým provedením i zvoleným rukopisem využívajícím pastózních nánosů barev v kombinaci s jemnými vrstvami pigmentu zde opět autor překonal akademické poučky a předložil krajinu založenou na přímém pozorování v plenéru a jejím osobním prožití. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.