Obraz Na Berounce vznikl v roce 1925, kdy Špála po období geometrizující stylizace počátku dvacátých let znovu upřel zrak k pevnému řádu viděné skutečnosti. Ten nalezl v krajině středočeské řeky, jíž zasvětil snad nejosobitější cyklus svého krajinářského díla. Pobyt u Berounky v Srbsku v letech 1925–1926 přinesl sérii hutných, pevně modelovaných olejů, v nichž malíř se soustředěnou věcností tvaroval členitost skalních stěn, koruny stromů a klidné zrcadlo řeky. Právě tento soubor bývá označován jako počátek jeho „zeleného období“. Kompozice je vystavěna na napětí mezi rozevřeným panoramatem vzdáleného svahu a tmavou hmotou stromů v pravém popředí, přičemž světlá skalní stěna uprostřed zakládá světelnou osu celé scény. Barevná škála se pohybuje mezi sytou zelení rostlinstva a cihlově oranžovými tóny skal, jež chladný odraz oblohy v hladině Berounky uklidňuje a sjednocuje. Špála zde nenásledoval žádný vnější formální systém, ale vycházel z vnitřní logiky krajiny – z napětí mezi věrností viděnému a jeho tvarovým zjednodušením .
Obraz byl do rodiny majitele zakoupen ve třicátých letech na popud historika umění Václava Nebeského. Na rubu je označen autorským číslem 99 a je uveden v autorově soupisu díla (E. Burget / R. Musil: Václav Špála, soupis díla /1885–1946/, Praha 2002, str. 47, pod názvem Skály u Berounky a topol /malé/). Původně byl umístěn nad postelí v autorově ateliéru. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Guth-Vladaj.