Konec šedesátých let byl pro Jana Kubíčka klíčovým obdobím, kdy se stal jedním z průkopníků konceptuálního konstruktivismu. Ve své tvorbě se systematicky věnoval kresbám a variacím motivu písmene L. Tento prvek zkoumal v širších vztazích i v kombinatorních možnostech, jež rozvíjel v obrazových cyklech. V rané fázi své konstruktivní tvorby na konci šedesátých let pracoval s redukovanými prostředky. Vycházel ze základního členění čtverce, který určoval formát i strukturu obrazu, a rozděloval jej vertikálně, horizontálně či diagonálně. Plátno Variamobilní princip s elementem L dokládá jeho uvažování založené právě na tomto tvaru. Různým uspořádáním jednotlivých prvků vznikají tzv. zbytkové tvary, které autora zajímaly stejně jako jejich vztah k dominantnímu motivu. Usiloval o to, aby tyto tvary nepůsobily nahodile, ale vycházely z vnitřní logiky kompozice. Klíčovou roli hrály také proporce odvozené ze čtverce, jež v sobě nesou další principy formování znakového systému. Odmítáním tradiční estetiky se Kubíček vymezoval vůči klasickému malířství a svou práci chápal spíše jako analytický průzkum a záznam myšlenkových procesů. V kontextu české scény tak představuje mimořádně svébytný projev, jenž se vymyká tehdejším výtvarným proudům. Při konzultacích posouzeno MgA. K. Štědrým a rodinou autora. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.