Bedřich Havránek byl žákem Antonína Mánesa, Christiana Rubena a Maximiliana Haushofera na Akademii výtvarných umění v Praze. V návaznosti na své vzdělání zůstal vždy věrný kombinaci realistického a romantického přístupu k malbě, kterého si dobová kritika všímala pozitivně i negativně, a to především v souvislosti s kvalitou detailu, minuciózním zpracováním konkrétních povrchů a věrným zachycením barevné tonality. Již od dob studií trávil Havránek mnoho času na cestách – stejně jako jeho spolužáci často zobrazoval bavorská jezera Chiemsee, Königsee či Obersee. Po celý život však tvořil také v Čechách v okolí Labe, Vltavy a Sázavy. Malebné sázavské údolí ho inspirovalo i zde. Těšit se tu můžeme z bukolické přírody s dominantním motivem prostého rybářského stavení usazeného na říčním břehu. Obrazová plocha se zároveň pyšní pečlivě zpracovanými siluetami vzdouvajících se kopců i předním plánem plným pozoruhodných detailů – patří k nim hejno kachen, rozličné kvítí, roztodivné balvany, ztrouchnivělá pramice a v neposlední řadě idylická figurálně-významová stafáž v podobě matky a dítěte popelícího se v prachu cesty. S velkým umem zde autor zacházel také se světlem, dokreslujícím atmosféru i celkovou náladu konkrétního dne.
Již v roce svého vzniku bylo dílo prezentováno na výroční výstavě Krasoumné jednoty (1863, kat. č. 192) a zmiňováno v dobovém tisku. Figurovalo i na autorově monografické výstavě v Národní galerii v Praze, v jejímž katalogu bylo publikováno a reprodukováno (Bedřich Havránek, 1821–1899, katalog výstavy, Praha 1985, kat. č. 69, str. 112, obr. 67). Na základě výše zmíněného lze bezpochyby konstatovat, že představené dílo patří k zásadním projevům Havránkovy tvorby. Prezentováno ve vkusném dobovém rámu. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.