Voda a les, jedny ze základních fenoménů francouzské plenérové malby, se v díle Antonína Chittussiho velmi často promítaly. Zásadní roli hrálo jeho nadšení z krajinného parku v okolí Fontainebleau, kam zamířil jen pár dní po příjezdu do Paříže. Svědčí o tom i jeho korespondence, kde se mj. dočteme: „Zde se najde vše […] a k tomu ještě ta zvláštnost, že má celá příroda zde brilantní barvu. […] tisíce malebně rozlámaných stromů a větví leží po skalách a po vřesu – jako by kvůli malířům to bylo naschvál upraveno.“ Tuto charakteristiku by jistě bylo možné použít i na předkládaný výjev. Přednímu plánu dominuje poklidná vodní hladina s odrazy okolního světa, přímo za ní se pak tyčí letité stromy, mezi nimiž vládne ticho a klid, ba dokonce jistá melancholie. Ve svých jednotlivých částech, jako jsou partie vody, vegetace i nebe, stejně jako v některých příznačných detailech, jako je způsob malby rákosí, se projevuje autorův charakteristický štětcový rukopis. Zvolený motiv zároveň dobře odpovídá Chittussiho tvorbě z poloviny osmdesátých let 19. století. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza prof. R. Prahla, CSc.