Piazza del Popolo, jedno z nejznámějších římských veřejných prostranství, může bez uzardění být označeno za umělecký skvost – „kostelem umělců“ je ostatně nazýván i přilehlý kostel Santa Maria in Montesanto, dvojvaječné dvojče sousedního kostela. Zvěčnit ho výtvarnými prostředky tak bylo vítanou výzvou nejpozději na začátku 19. století, kdy jeho architektonická podoba nabyla současného vzezření. Tohoto úkolu se chopila o necelé století později i Antonie Brandeisová, umělkyně v mnoha ohledech nadstandardních kvalit, která se navzdory dobovým konvencích dokázala výrazně prosadit a stala se vyhledávanou malířkou především italských městských interiérů v Benátkách, Florencii či právě v Římě. Uvolněnou atmosféru náměstí Piazza del Popolo, utvářenou mnohasetletou historií a kontinuálně osvěžovanou vodní tříští z mnoha fontán, zde autorka dokázala zachytit mistrovsky, s živou náladou a ve vytříbeném koloritu. Navzdory zjevné rukopisné lehkosti se tu můžeme těšit i z řady detailů, autentického působení stavebních materiálů a slunné atmosféry. Prostřednictvím tohoto kabinetního kusu je možné ilustrovat, proč byla autorčina díla již za jejího života hojně vyhledávána turisty, a oprávněný zájem o její tvorbu trvá mezi kultivovanými sběrateli dodnes. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou.