kvaš na papíře
přelom 30. a 40. let 19. století
vpravo dole
21 × 27 cm
zaskl.
Skupina čtyř postav na zápraží vesnického, či spíše horského stavení představuje typický příklad Navrátilova stylu, techniky i tematického výběru. Ústředním bodem výjevu je sedící žena-matka-pečovatelka s dítětem na klíně a značně rustikálním kočárkem u nohou. Po jejím boku sedí další dvě již trochu odrostlejší ratolesti. Vše je vsazeno do popředí stavení částečně obrostlého zelení, kde Navrátil nezapřel svou zálibu v detailu – neodpustil si přesné vykreslení řezbářských detailů, na zábradlí se větrají duchny a přítomna je i malá klícka na ptáčky. Na tento umělecký skvost lze nahlížet z mnoha úhlů pohledu. Primární je jeho kolorit a výtvarná kvalita, nesoucí brilanci autentického Navrátilova rukopisu. Zvolená kompozice zároveň ve svém středu pozoruhodně rafinovaně vytváří trojúhelník inspirovaný snad samotným Leonardem da Vinci a jeho Madonou ve skalách. Dále je tu žánrový aspekt věci prodchnutý jemným vtipem a nadsázkou – dítka dlící po matčině boku zaujímají nonšalantní posez a gestikulují jako zkušení světáci ve vinárně, což mohlo být pohledem člověka 19. století bezpochyby nadmíru komické. Klícka na zábradlí pak přináší další rozměr, a to symboliku určité ujařmenosti spojené s ultimátními povinnostmi ženského údělu. Hravost a víceznačnost typické pro kulturu biedermeieru tak v tomto kabinetním kuse plně zazněly v mistrovském podání Navrátilova štětce. Ten se ke zpracování tohoto konkrétního výjevu uchýlil opakovaně, jak to u oblíbených motivů rád dělal, a to minimálně ještě jednou v médiu olejomalby (viz J. Pečírka: Josef Navrátil, Praha 1940, obr. a kat. č. 180). Dílo pochází ze sbírky filmového režiséra Karla Steklého. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza Mgr. M. Fiřtové, Ph.D.