Odborná literatura hovoří o osobě a díle Jana Štursy z let 1908–1910 doslova jako o čase předjímajícím sopečný výbuch, za nějž můžeme bezesporu považovat sochu Sulamit Rahu. Ta zobrazuje dánskou břišní tanečnici, která Štursovi pózovala v jeho ateliéru roku 1909, v souvislosti se svým pražským vystoupením v Kabaretu Lucerna. Základem pro původní šedesáticentimetrový model byla komponovaná fotografie, se kterou sochař dále pracoval a definitivní kompozici vůči ní vycizeloval především v pozici rukou a natočení hlavy. Zpodobení Sulamit Rahu bylo mezníkem ve Štursově tvorbě a je dodnes jednou z jeho nejznámějších prací. Obzvláště přitažlivá je míra její smyslovosti, zpracování povrchu na hraně naturalističnosti a především pak její rafinovaně dynamický taneční pohyb vyvažující kontrapost volné a zatížené nohy. Úspěch tohoto díla měl i mezinárodní kontext – již v roce 1913 vévodily Štursova Eva, Messalina a Sulamit Rahu vstupnímu prostoru rakouského oddělení světové výstavy v Mnichově. Později, roku 1920, byla Sulamit Rahu z výstavy XII. Bienále zakoupena pro Moderní galerii v Benátkách, kde získala čestné místo vedle Hérakla od Antoina Bourdella a Kovového věku od Augusta Rodina. Bronzové odlitky této plastiky o výšce 63 cm a nadživotních 195 cm zdobí i sbírky Národní galerie v Praze (inv. č. P 3120 a inv. č. P 2442). Dílo pochází ze sbírky filmového režiséra Karla Steklého. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.