Bronzová plastika Vzpomínka na Ženu v prázdnu vznikla v roce 1997, kdy Zoubek souběžně dokončoval veřejný pomník Pocta obětem komunistické zvůle v Ústí nad Labem, a právě soustředění na téma ztráty a vzdoru vůči nicotě prostupuje také toto komorní dílo. Název odkazuje k starší soše Žena v prázdnu (1990), na niž práce explicitně vzpomíná – jde tedy o reflexi vlastního díla, o dialog s vlastní tvůrčí pamětí. Figura patří do linie předkloněných ženských postav se zahalenými rysy, již Zoubek rozvíjel od přelomu sedmdesátých a osmdesátých let (Žena, která se odevzdává, 1980; Smutná žena, 1990) a jíž se nevzdal ani v pozdní tvorbě – příbuznou typologií je spjata i Postava pro Miladu pro smíchovský pomník Milady Horákové (2014), kde vlasy překrývající tvář opět nesou tutéž dvojznačnost zakrytí i zpřítomnění. Pozoruhodným detailem je vertikální členění šatů pomocí kanelur, jež přinášejí asociaci s antickým sloupem a dodávají křehké, meditativní postavě nečekanou architektonickou pevnost. Rozevřené ruce v orátorském gestu spolu s dynamicky skloněnou hlavou vytvářejí napětí mezi pohybem a ztrnulostí, mezi odevzdáním a vzdorem – typické pro Zoubkovo pojetí lidské figury jako nádoby vnitřního napětí. Dosavadní majitel získal dílo přímo z ateliéru autora. Při konzultacích posouzeno Nadačním fondem Kmentová Zoubek a PhDr. P. Bregantovou, autorovou dcerou, jejíž certifikát je přiložen.