Ať už Bedřich Havránek pracoval technikou oleje či akvarelu, dosahoval v osmdesátých a devadesátých letech 19. století naprosto dokonalých, bez nadsázky brilantních výkonů. Výslednou kompozici vždy s uměleckou licencí idealizoval, přesto však ctil reálná východiska, stejně jako je tomu i v představovaném díle. Prostý nenucený výjev se skládá z čistě přírodních motivů: vodou vymleté písčité pobřeží, pernatá zvěř kolébající se na hladině, starý pařez, bohatství lopuchů rostoucích při zemi, letité stromy, rachitické křivolaké větvičky i každý detailně vykreslený lísteček třesoucí se ve větru se zde propojují v osobitý a svým způsobem estetický celek. A to navzdory tomu, že autor v tomto případě zvolil víceméně banální výsek přírody bez výraznějších dominant, jež by svou významností zastiňovaly celek. Malíř jako by tu dokázal nahlédnout přírodu tak, že každá, byť na první pohled podružná jednotlivost dokáže vypovídat bezezbytku o celku, a je proto v nezmenšené míře hodná pozornosti a zvěčnění. Havránkův bravurní rukopis zachycující každý detail je zároveň doplněn hrou se světlem a barvou, čímž malíř zcela přesvědčivě docílil věrohodného prostorového uspořádání. Toto půvabné dílo oplývající botanickou přesvědčivostí a umělcovým citlivým přístupem k přírodě patří mezi vysoce kvalitní reprezentanty Havránkovy tvorby. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou.