Pravoslav Kotík namaloval obraz Jezdci v klíčovém roce 1919, kdy vstoupil do SVU Mánes a jeho rané fauvisticko-expresivní období dosáhlo plné zralosti; ve stejném roce vznikl i proslulý Modrý koník (olej na plátně, 1919, 38,5 × 42,5 cm). Monumentální skupinová scéna jezdců v kopcovité krajině je komponována v dynamické diagonále směřující k levému okraji plátna, přičemž protipólem zhoustlého davu se stává vzepjatý bělouš s jezdcem na pravé straně výjevu. Tlumená paleta hnědí a šedí prosvětlená horizontem v pozadí prozrazuje autorův zájem o konstruktivní budování obrazového prostoru, jenž předznamenává pozdější příklon ke kubizující estetice. Postavy jezdců jsou redukovány na siluety bez individuálních rysů, čímž výjev nabývá nadčasového, téměř mytického charakteru, a připomíná spíše stěhování národů než konkrétní dobovou událost.
Dle údaje na rubu byl právě tento obraz dílem, které Kotíkovi vyneslo prestižní Turkovu cenu, již autor obdržel roku 1921. Turkova cena hlavního města Prahy byla každoročním oceněním udělovaným nadací zřízenou z odkazu architekta Aloise Turka, určeným výhradně mladým umělcům české národnosti a křesťanského vyznání – malířům, sochařům, architektům a inženýrům –, kteří ji mohli obdržet pouze jednou za život. Vítězi poskytovala finanční podporu umožňující studijní cestu do zahraničí, přičemž o jejím udělení rozhodovala porota složená ze zástupců předních českých kulturních institucí. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. arch. M. Kotíkem, autorovým vnukem.