Ilja Jefimovič Repin (1844–1930)

Ilja Repin, fenomenální představitel ruského kritického realismu, je tradičně spojován s rozměrnými, silně psychologizujícími plátny s náměty z ruské historie (Ivan Hrozný a jeho syn Ivan 16. listopadu 1581, 1885; Odpověď záporožských kozáků sultánovi Mehmetovi IV., 1880–1891). Jeho mistrovství se projevilo možná spíše v umění portrétním. Je autorem řady podobizen svých současníků, a to z různých vrstev společnosti i politického spektra (portréty cara Mikuláše II., spisovatele Tolstého, skladatele Musorgského ad.). Silným inspiračním zdrojem mu byl též život obyčejného ruského lidu (Burlaci na Volze, 1870–1873; Křížové procesí v Kurské gubernii, 1880–1883; série ruských mužiků), který zachycoval s nefalšovaným zájmem, láskou a hlubokým porozuměním. Toto nadání mělo za následek, že byl po Velké říjnové revoluci považován za jeden z největších vzorů pro socialistický realismus dvacátých let.

 

Repin se narodil nedaleko Charkova v carském Rusku (dnešní Ukrajině). Vyučil se u místního malíře ikon, načež po přípravném studiu malby portrétů odešel do Petrohradu na Carskou akademii umění (1863–1871), kde byl ovlivněn malířem Ivanem Nikolajevičem  Kramským a názory kritika a historika umění Vladimira Vasiljeviče Stasova. V letech 1873–1876 pobýval s rodinou na náklady Akademie v Itálii a následně v Paříži. Zde na něj hluboce zapůsobil impresionismus, z nějž přijal způsob práce se světlem a barevnou paletu při zachování vlastního stylu, který se blížil možná spíše starým evropským mistrům. Záhy po návratu do Ruska se přestěhoval do Moskvy, kde v roce 1878 vstoupil do Sdružení putovních uměleckých výstav, organizovaného svobodně smýšlejícím kolektivem umělců. Od roku 1882 žil v Petrohradě, ale navštěvoval svoji ukrajinskou domovinu a příležitostně cestoval do zahraničí. V jeho tvorbě se začaly častěji objevovat příběhy spojené s aktuálními událostmi, což je i případ obrazu Nečekali (1884), jenž je nepochybně jeho mistrovským dílem na toto téma, míchajícím rozdílné psychologické stavy s ruskými a ukrajinskými národními motivy. V roce 1885 vyvolal jeho obraz s námětem šíleného činu cara Ivana Hrozného značné kontroverze; car Alexandr III. jej zakázal vystavovat, a v roce 1913 byla malba dokonce poničena náboženským fanatikem. V letech 1894–1907 působil Repin jako profesor na petrohradské Akademii. V této době si u něj ruská vláda objednala jeho nejgrandióznější, téměř devět metrů široký skupinový portrét Slavnostní zasedání státní rady. Poslední etapa umělcova života je spojena s finskou Kuokkalou, kam za ním jezdili ruští intelektuálové a přátelé (Maxim Gorkij, Vladimir Stasov, Alexandr Kuprin, Korněj Čukovskij).