Tato svižná a moderně pojatá malba z palety Václava Brožíka představuje typickou ukázku autorova pracovního postupu a výběru tematiky z období vrcholné fáze jeho umělecké činnosti. Vystupuje zde v jedné ze zásadních poloh své tvorby, a to jako malíř venkovského žánru, tedy ve směru, jenž byl inspirován především jeho četnými dojmy z pobytu v Bretani a Normandii, kde maloval sedláky, cestáře, husopasky a další náměty z tamního venkova. Za vzor mu mnohdy sloužili Holanďané 17. století, kteří ho podněcovali svou formou, iluzivní názorností, koloritem a technickou brilancí – sám pak jejich jistou idyličnost nahrazoval střízlivou skutečností. Neopomenutelnými vzory pro něj byli i současní francouzští realističtí malíři v čele s Jeanem-Françoisem Milletem a Julesem Bretonem. Příkladem realistického žánru s venkovskou tematikou je i představovaná scéna. Ta zachycuje u potůčku dvě postavy – pradlenu uprostřed práce a muže opírajícího se o plůtek. Žánrovost a v tomto případě i určitá komičnost výjevu spočívá v kontrastu přísného a nesmlouvavého postoje ženy s rukou v bok na jedné straně a v celkové nonšalantnosti a zasněné zamilovanosti kavalíra na straně druhé. Ten je očividně v určitém archetypálním vytržení uhranut dívkou, jakousi o poznání méně krotkou bretaňskou variantou bájné Boženy, též pradleny. Setkat se tu můžeme s pozoruhodným dílem vysoké sběratelské i výtvarné hodnoty. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc, a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.