Mikoláš Aleš (1853–1913)

Hunové

Technika:olej na plátně

Datace:1884

Signatura:vpravo dole

Rozměry:62 x 106 cm

Provedení:rám

vyvolávací cena:‍1200000

dosažená cena:‍3000000

87. aukce, číslo katalogu 37

 

Mikoláš Aleš – malíř, kreslíř a ilustrátor, tvůrce návrhů na fresky a sgrafita, jeden z nejvýraznějších představitelů generace Národního divadla, studoval na pražské Akademii u Josefa Matyáše Trenkwalda a Jana Sweertse. Školu však musel roku 1876 spolu s Antonínem Chittussim předčasně opustit po tzv. Woltmannově aféře. Plátno s názvem Hunové (ve starší literatuře též uváděno jako Jezdci) namaloval v těžkém životním období, kdy vrcholil jeho spor s Františkem Ženíškem o autorský podíl na cyklu Vlast pro Národní divadlo. Alšovy tehdejší snahy v rámci ilustrací k Rukopisu zelenohorskému byly opět podrobeny kritice, kvůli čemuž se stáhl do soukromí, kde mu jako únik sloužila tematika kozáků, cikánů či indiánů. Podobně i Hunové, byť považováni obecně za nepřátele kulturní civilizace, byli malováni spíše jako nositelé myšlenky svobody: Hunové na představovaném plátně nemají žádný cíl, a jak dříve trefně vystihla Hana Volavková, „jedou a vznášejí se na svých stepních koních jen ze závratného životního pocitu, z náhlého opojení volností…“ Snad i kvůli zdrcující kritice svého asi nejznámějšího díla Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem (1878) Aleš na olejomalbu do jisté míry zanevřel a reprezentativních olejů ve svém životě proto vytvořil jen poskrovnu; znám je především nedostižným kreslířským mistrovstvím. O to vzácnější a na trhu s uměním dosud nevídaným okamžikem jsou jeho Hunové, kteří stojí na konci jeho malířské tvorby; následné dílo se rozvíjelo právě především v kresbě a ilustraci. Ironickým završením Alšovy reprezentativní malířské kariéry je i fakt, že si obraz po svém vytvoření dlouho nenašel kupce. V umělcově bytě ho bylo dokonce používáno k zakrytí rozbitého skla ve dveřích, a to do doby, než si ho odnesl jeho první majitel. Obraz byl roku 1945 fotografován Josefem Sudkem a byl zveřejněn v rámci projektu Josef Sudek a fotografická dokumentace uměleckých děl: od soukromého archivu umění k reprezentaci kulturního dědictví (sudekproject.cz/node/215886). Byl též mnohokrát publikován a reprodukován v odborné literatuře (Volné směry 1910, XIV, obr. před str. 49, uveden jako Jezdci; V. V. Štech / F. X. Jiřík / A. Macek: Mikoláš Aleš, Jeho život a dílo I.–II., Praha 1920, obr. 179; F. Žákavec: O českých výtvarnících, Praha 1920, str. 96; Sto let českého umění 1830–1930, Praha 1930, str. 21, kat. č. 4, repro; Salon XI., 1932, obr. 11, str. 9; Seznam děl jubilejní výstavy Mikoláš Aleš I. a II, Praha 1932–1933, malý str. 21, č. 19, velký str. 27, č. 19, obr. 29; H. Volavková: Oleje Mikoláše Alše, Život XIV, 1935–1936, str. 105; Umění 1939–1940, XII, obr. str. 433; A. Matějček: Mikoláš Aleš, 41. sv. edice Prameny, Praha 1940, obr. 7; A. Matějček: Mikoláš Aleš, Praha 1940, obr. č. 7; R. Marek / E. Svoboda: Mikoláš Aleš a Kolín, Praha 1945, str. 102; České umění 19. století ze sbírek Národní galerie a Pražského hradu, Praha 1950, str. 8, kat. č. 8; E. Svoboda: Výstava díla Mikoláše Alše 1852–1952, Národní galerie v Praze, JPH, str. 18, kat. č. 249; J. Neumann: Mikoláš Aleš, Praha 1952, str. 27; H. Volavková: Mikoláš Aleš, Malířská tvorba, Praha 1954, kat. č. 58, obr. 76 a 77; J. Kotalík: Josef Mánes a tradice českého umění, Muzeum A. S. Puškina Moskva, Ermitáž Leningrad a Národní galerie v Praze, Moskva 1973, kat. č. 80; H. Volavková: Mikoláš Aleš, Praha 1982, str. 62; P. Šimon: Jindřich Waldes, Praha 2001, str. 99–100, 126) a vystavován (Moskva–Leningrad 1973, kat. č. 80; Lublaň 1975, kat. č. 5). Velmi zajímavá a dobře zmapovaná je i provenience díla, které bylo zakoupeno přímo od svého tvůrce profesorem A. Boudou. Od něj ho za 18 000 Kč získal v září roku 1918 Jindřich Waldes, mezi lety 1940–1998 se nacházelo ve sbírkách Národní galerie v Praze (inv. č. O 1838), roku 1998 bylo restituováno a záhy nato bylo zakoupeno dosavadním majitelem – jedná se tak o velmi vzácnou situaci, kdy máme provenienci díla zmapovanou od palety po současnost. Alšovy Huny lze na základě výše uvedených skutečností označit za naprosto výjimečnou práci galerijní hodnoty, dílo, jímž umělec završil svou malířskou tvorbu a které má také nesporný uměleckohistorický a sběratelský význam. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.